Nové rozhrania 02/ Václav Janoščík: This is fine. Survival jako životní, myšlenkový a nebo umělecký styl

Galéria MEDIUM, Hviezdoslavovo námestie 18, Bratislava

---

 

Prednáška je voľným pokračovaním minuloročnej přednášky Václava Janoščíka pre Nové rozhrania Trauma a ontológia: Survival v počítačových hrách a vo filozofii, ktorú si môžete pozrieť na našom YouTube.

 

Odporúčame si pred prednáškou pozrieť aj 3. diel seriálu The Last of Us!

 

---

 

Fenomény jako deprese, dystopie, apokalypsa, přežití nebo krize jsou v naší současné kultuře čím dál tím víc exponované. Žijeme opravdu v natolik kritických časech? Nebo je krizová časovost spojená s celou érou moderní společnosti? Musíme temnou imaginaci budoucnosti chápat jako odmítnutí možností jednat v přítomnosti a plánovat budoucnost? Nebo se lze z apokalyptických forem poučit? Pokusím se načrtnout krátké dějiny současného hraní (nejen videoher) a myšlení (nejen filosofického), abych ukázal historického předpoklady toho, jak se budoucnost a politika času vplétá do naší kultury, hraní a myšlení.
V roce 1935, skoro před devadesáti lety, publikoval Walter Benjamin svou nejznámější esej Umělecké dílo věku své technické reprodukovatelnosti. Tento, například na uměleckých školách dodnes nejčtenější text nejenže zakládá moderní teorii médií, tím že se ptá po technologických předpokladech naší sociální a politické situace, stejně tak jako našich pocitů a myšlenek. Benjaminova esej je také textem o paradoxním rytmu pokroku a apokalypsy, produkce a destrukce, když končí svou analýzu slovy o sebeodcizení lidstva, které dosáhlo takové míry, že jej lze zakoušet jako nejvyšší estetický požitek.
Ve stejném roce 1935 byla poprvé vydána hra Monopoly jako komerční produkt, navazující na předchozí, takřka identickou hru The Landlord’s Game. Zatímco předloha byla vytvořen se záměrem ukázat jak zhoubné je prostředí kapitalismu, kde může vyhrát jen vlastník prostředků produkce na úkor všech ostatních, Monopoly, již kapitalistickou logiku využívají jako zábavný, kompetitivní a apolitický gameplay.
Peter Osborne, nejdůležitější teoretik „současného umění“ (nikoli postavením, ale právě schopností filosoficky definovat, jinak velmi těžko sjednotitelnou produkci dnešních umělců) vydal v loňském roce knihu se sugestivním názvem Crisis as a Form. Velmi napřímo, a přes poměrně složitě historicko-filosofické exkurzy tak přeci jen testuje myšlenku, zda vlastní formou současného (postmediálního) umění není krize sama.
Je to teprve minulý měsíc, co na platformě HBO vyšel seriál The Last of Us na motivy hyperúspěšné počítačové hry z let 2013 (Part I) a 2020 (Part II). Nejen díky velmi kvalitnímu materiálu, ale také díky intermediálnímu ale i historickému odstupu jde o velmi zajímavou a poučenou adaptaci známých postapokalyptických zápletek a figur. I přes některé tradiční momenty (zombie apokalypsa, vztah otce a dcery, emocionální zvraty), respektive díky jejich komplikaci, se prostor audiovizuální dystopie stává bližším, realističtějším a také masově populárním i přes svou (TV) kvalitu.
1935 a 2023. To co se stalo mezi tím není jen „historie“, jsou to předpoklady naší dnešní situace, toho co očekáváme od budoucnosti i od nás samotných. Možná jde o náhodnou, spekulativní-historickou chronologii, ale možná to také odpovídá na naznačené otázky. Každopádně dějiny hraní a dějiny myšlení mají sobě navzájem mnoho co říct.

 

---

Václav Janoščík

je pedagóg, teoretik a kurátor, v súčasnosti pôsobí na AVU v Prahe. Editoval niekoľko vydaní o problémoch súčasného myslenia od nového materializmu, špekulatívneho realizmu, akceleracionizmu, štúdií budúcnosti a teórií médií.

 

---

Medziodborová prednášková séria Nové rozhrania 02

 v dramaturgii vedúcej Galérie MEDIUM Miroslavy Urbanovej sa sústredí na témy dotýkajúce sa našich podmienok poznávania v rozhraniach neustále sa aktualizujúcich technológií a v protiklade s túžbou po autentickom, viscerálnom prežívaní unikajúceho tu a teraz. Zameriava sa predovšetkým na skúmanie a reflexiu rôznych druhov priestorov, ich významov, premien, kohabitácie v rámci priestorov: verejný priestor, digitálne priestory, topoi, priestory, ktoré ostávajú zdanlivo nedotknuté ľuďmi, či sú totálne a nenávratne transformované. Cieľom prednášok je zrozumiteľne priblížiť aspekty našej žitej online súčasnosti v okruhoch, ktoré reflektujú posthumanistický diskurz, premeny vnímania času a temporality, nové umelecké rozhrania ako game art. Prednášky zároveň zrkadlia témy, ktoré sa objavujú v dramaturgii výstavného plánu galérie (a čitateľského klubu pre študentov*ky VŠVU What´s the Point?), ktorý v sebe nesie líniu istého napätia medzi subjektom reagujúcim na nové rozhrania technologického pokroku, jeho účinky na naše vnímanie žitej a virtuálnej reality a únikom k telesnosti prežívania.

---

 

Z verejných zdrojov podporil Fond na podporu umenia.