Karina Golisová – Kill Your Darlings

Miesto: Klemensova 9, Bratislava

„Všechny tři části projektu Kill Your Darlings jsou vyznání. Malý benefiční zin, velký sešit téměř dvoumetrového formátu a video, v němž svazek gulliverovsky sestavují sami aktéři z velkoformátových tisků předvybraných autorkou z archivu pořizovaného od roku 2017 a konečně i jejich vystavení, představují příležitost setkání, i manifestaci pospolitosti. Vyjadřují blízkost a formují to, kým se považujeme být. You are the average of the 5 people you spend the most time with. Připomínají vzájemnost a společné vzpomínky – „časť tejto komunity po prvýkrát uvidí množstvo fotografií, ktoré doteraz zostávali skryté“ – a oslavují, co je spojuje. Fotka jako důkaz, že se nám to všechno nezdálo. Fotografie samozřejmě často přepisují vzpomínky a dávají přednost perspektivě fotografky, ale to celé, včetně zorganizování performativního setkání, rituálu společné činnosti ve stylu draní peří, je další emoční péče, udržování a investice do vztahů, další vizualizace neviditelné (ženské) práce. Performance sestavování jako projev skupinové dispozice, a vazba družná transformovaná do vazby knižní. Společná volba obrazu vlastní minulosti a jeho stvrzení sešitím. Minulosť je na nič, korene sú zbytočné, keď neslúžia na to hľadať, čo je společné. Wojnarowicz si zavazuje tkaničky. Složka jejich přátelství je větší než oni, larger than life, pomník v nadživotní velikosti, obrazně i doslova (u některých), což činí manipulaci názornější, teatrálnější. „Ide o zhmotnenie niečoho, čo už roky zbieram – o fyzické potvrdenie existencie tejto siete vzťahov.“ 

Atraktivitu Kill Your Darlings poháňa melanchólia konca prázdnin, tušení konce období definovaného přátelským okruhem – „Čo ak už nikdy nebudeme šťastní?“ – a víra, že pokud ho vytiskneme, třeba ještě nezmizí, aspoň ve vzpomínce. Marná, ale pochopitelná. V odlesku, kterým je fotografie, je smutek z nedostatečnosti média, ale tiež vítězství, že originál má hodnotu právě ve své mechanické nereprodukovatelnosti, a přitom se s příští generací může zrodit stejně zase znova, trochu jinak. Při listování si jde připomenout, že i když žijeme nekonečnou reprízu, znamená to, že je pořád šance na to, že se někde zas objeví intimní spojení, které nám to pomůže přežít. Šance na krásu na další pokus. Naděje, že i po apokalypse, prohře, zůstane život a nová verze. Ne naděje v lepší svět – možná, že věřil v lepší svět, kterej se nepoved, řikal Bonus, kterej to všechno řikal.”

– Michal Nanoru, konzultant projektu a autor textu k výstave