LITHYALIN REVIVE!

Umeleckopriemyselné múzeum v Prahe a VŠVU v Bratislave Vás pozývajú do Prahy na vernisáž a výstavu LITHYANIN REVIVE!

Kde?

Kedy?

  • Vernisáž: v stredu 21.9.2023 od 18:00h

  • Trvanie výstavy: 21. 9. 2023 - 19. 11. 2023

    • Otevírací doba
      úterý 10 – 20 h
      středa až neděle 10 – 18 h
    • VSTUP ZDARMA

 


Vystavujúci autori a autorky:

  • Žofia Dubová /  Zuzana Gállyová / Lucia Kupcová / Dávid Kurinec / Kristína Ligačová / Palo Macho / Katarína Pozorová / Pavla Pšenicová / Jakub Sojka / Anna Zbořilová

 


 

Viac informácií na stránke Múzea

 


O výstave

Výstava  Revive! Lithyalin je zaměřena na presentaci experimentů mladých slovenských autorů s  raritní a technologicky náročnou historickou  sklářskou technikou lithyalinem. Technologickou a realizační základnu garantovala firma Ing. Václava Kuželky - Glassbor CZ v Novém Boru, ve městě, kde tato  technologie v 19. století vznikla. Pedagogický a výtvarný koncept vytvořil se studenty a absolventy docent Palo Macho.

V roce 2022 se konaly dva mezioborové workshopy na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě  ve spolupráci s firmami Glassbor CZ s.r.o, sklárnou Jílek v Kamenickém Šenově a Vyšší odbornou školou sklářskou v Novém Boru.

Oba workshopy byly zaměřeny na hutní a zušlechťovací techniky skla lithyalin s aplikací stříbrné a měděné lazury. S těmito historickými sklářskými technologiemi autoři experimentovali kombinací tradičního i autorského přístupu a hledali nejen novou estetiku, ale také nové významy v kontextu současného vizuálního umění a art designu. U finálních autorských intervencí do foukaných lithyalinových tvarů je akcentována kresba tužkou, perokresba, malířské gesto a sochařský zásah pískováním, broušením, hranováním, rytím a řezáním skla.

 


Lithyanin revive - plagát

 


 

Projekt z veřejných zdrojů podpořil Fond na podporu umenia a je součástí projektu Obrazy zachycené na skle  KEGA[SP1]  004VŠVU-4/2022

 


Revive Lithyalin!

Pod mým vedením a odbornou garancí Václava Kuželky,  se v roce 2022 konaly dva mezioborové workshopy studentů a absolventů na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě ve spolupráci s firmami Glassbor CZ s.r.o, sklárnou Jílek v Kamenickém Šenově a Vyšší odbornou školou sklářskou v Novém Boru. Oba workshopy byly zaměřeny na hutní a zušlechťovací technologie skla lithyalin s aplikací stříbrné a měděné lazury. S těmito historickými sklářskými technologiemi autoři experimentovali kombinací tradičního i autorského přístupu a hledali nejenom novou estetiku, ale také nové významy v kontextu současného vizuálního umění a art designu. U finálních autorských intervencí do foukaných tvarů byla akcentována  kresba, malířské gesto a sochařský zásah pískováním, broušením a řezáním skla.

Různá barevnost povrchu a odlišné malířské vrstvy byly dosahovány výškou vypalovací teploty a různými oxidačními, nebo redukčními  atmosférami výpalů. Kombinací  teplot, vypalovacích atmosfér a sklářských zušlechťovacích technik vznikly nejrůznější typy objektů. Některé mají  charakter produktu, protože splňují požadavky sériové výroby, jiné lze považovat za  art-design, nebo pak i autorské umělecké dílo, jež je unikátem, který valorizuje jedinečnost autorské kresby a malby.

I když jsou to pomyslné kategorie, a v některých objektech dochází k splynutí nebo překrytí kategorií, pro všechny objekty, včetně experimentů je samozřejmostí řemeslná a technologická kvalita. Technologie a řemeslo jsou důlezitou podporou pro kreativní přístup autora a jeho intelektuální koncept, který vytváří uměleckou hodnotu díla.

 

Palo Macho

 


Text o historii techniky Lithyalin Sylvy Petrovej

Počátkem 19. století začaly severočeské sklárny hledat způsob, jak oživit upadající odbyt a našly jej ve výrobě barevných skel napodobujících polodrahokamy: v hyalitu, agatinu a lithyalianu. Lithyalin je obvykle spojován s opakním taveným sklem, a proto dostal název podle řeckého lithos – kámen, ale jsou známy i průsvitné verze.  Vyvinul jej novoborský sklářský vynálezce a podnikatel Friedrich (Bedřich) Egermann (1777 – 1864). V roce 1828 si tento nový objev nechal patentovat a úspěšně lithyalinová skla v různých tvarových i barevnách variantách,  dekorovavaná  řezáním, broušením, rytím, lazurami a  zlacením,  také vyráběl. To trvalo zhruba do poloviny 19. století, pak zájem o tyto výrobky opadal a po Egermannově smrti se  lithyalin  již nevyráběl. Zájem o něj se zvedl až po druhé světové válce, kdy se stal sběratelskou komoditou. Dlouho se nedařilo  vyrobu lithyalinu obnovit,  ač byly známy i  původní receptury, protože tavení skloviny po starém způsobu se nedalo zopakovat, a bylo pro délku tavby ekonomicky neúnosné. Cestu k  lithyalinu našel až technolog ing. Václav Kuželka, který přišel na způsob, jak historické předchůdce této sklářské technologie v nových podmínkách napodobit, a  možnosti lithyalinu tak dále rozšiřovat.  Na  tvůrčí výzvu jak s  lithyalinem nově pracovat reagují nyní sklářští výtvarníci na Slovensku.  

 

Sylva Petrová