Mystika hygieny

Oblastní galerie Liberec zve Vás a Vaše přátele na výstavu Mystika hygieny

Mystika hygieny
Mystika hygieny

Vystavují:

András Cséfalvay (SK), Juraj Gábor (SK), Tomáš Roubal (CZ), Anetta Mona Chisa – Lucia Tkáčová (RO/SK), David Vojtuš (CZ)

Zahájení:

16. 5. 2019 v 17:30 hodin

Oblastní galerie Liberec, Masarykova 723,14 Liberec
​www.ogl.cz

Úvodní slovo:

Viktor Čech a Lenka Sýkorová, kurátoři výstavy

 

Mezinárodní kurátorský projekt představuje roli hygieny, péče o tělo a lidské tělesnosti a s tím spojené kulturní a sociální otázky v tvorbě současných umělců. Ve svém heslu o hygieně v surrealistickém Kritickém slovníku(1929) Goerges Bataille napsal: „Muž, který si dře kůži třecí rukavicí, dokud zdravě nezčervená, jenž si čistí zuby americkou pastou nebo se po pravidelném cvičení sprchuje studenou vodou, si představuje, že tak koná čistě s cílem udržet se při dobrém zdraví. A to díky správně pochopené osobní hygieně, oné obdivuhodné výsadě tohoto století rozumu. ‚Mens sana  in corpore sano‘ říkají latiníci… Je velmi nepravděpodobné, že by onen hladce oholený muž s pečlivě upravenými vlasy mohl nabýt podezření, že vlastně provádí magický rituál odpovídající tomu, že by se objevil s palicí či kopím v ruce po boku primitivních lidí…“ (Georges Bataille, Dictionnaire – Hygiene, v: Documents 1930, č 1., s. 44) Lázně byly v době svého antického vzniku místem nejen hygienickým v novodobém slova smyslu, ale především místem komplexní očisty a regenerace jedince ve smyslu tělesném i psychickém. Tento pravzor ohromných římských lázeňských komplexů zcela nevymizel z mysli ani architektům, lékařům a politikům při stavbě jejich moderních analogií, které začaly vznikat i v severočeských městech kolem roku 1900. Estetika hygieny vyzařující na nás dodnes z architektury a výzdoby těchto historizujících a secesních staveb je něčím, co úzce souvisí s oním moderním kultem antického ideálu, který dobře vyjadřuje zbanalizovaný slogan „ve zdravém těle zdravý duch“. Ten nám v mnoha mutacích a podobenstvích neustále podsouvá i dnešní konzumní kultura a její vizuální reprezentace. Stručně řečeno, stejně jako se z našeho těla stala komodifikovaná oblast, na niž cílí řada produktů, zbožím se stalo i naše zdraví. Dnešní tělo je objektem obchodu. Chápání těla jako objektu, který můžete vlastnit a používat dle své kupní síly, bylo ostatně blízké i otrokářské antice. Koneckonců již citovaný Bataille tvrdil, že přesvědčení moderní společnosti o tom, že řada rituálních tabu a přikázání starých kultur byla ve skutečnosti přestrojená hygienická pravidla, je mylné a že naopak naše moderní hygiena může být jen další druh více či méně racionalizovaného tabu. Současní umělci se této problematiky ve svých pracích dotýkají velice často. A to v širokém spektru od konceptuálně pojatého a kriticky angažovaného díla až naopak po tvorbu, která se zajímá především právě o onu zmíněnou estetiku zdraví, těla a hygieny ve vztahu k současné vizuální kultuře. Právě tuto „výtvarnější“ oblast současného umění vztahujícího se k tématu představuje tento výstavní projekt. Celkový rámec projektu utváří site-specific instalace až na hranici architektury výstavy od slovenského umělce Juraje Gábora, která vychází z kurátorského konceptu v rovině mentální očisty a pracuje s jasně viditelnou symbolikou očisty vodou. Nosná dřevěná konstrukce pomyslně evokující vodní hladinu odkazuje k původnímu účelu budovy. Návštěvní proplouvá prostorem a ocitá se mezi nebem – skleněným stropem – a dnem. Síla dřevěných vln tkví v pravidelnosti a měkkosti vedoucí ke zklidnění mysli. Zároveň se jedná o architekturu, v níž jsou ostatní díla vystavena přímo na platformě a výsledná křivka zvlnění s nimi koresponduje. Mezi další zastoupené autory patří Tomáš Roubal prezentující se objekty vyrůstajícími z podlahy. Jeho dílo poukazuje na původní funkci lázní v rovině duchovní i fyzické relaxace, tedy na lázně jako místo setkávání a glosování aktuálních společensko-politických problémů, stejně jako je tomu v českých hospodách či kavárnách. Roubalovy objekty jsou tak ironickými až kritickými komentáři věnovanými naší geopolitické situaci. David Vojtuš ve svých objektech parafrázuje jeden z nejtypičtějších materiálů spojených s moderní hygienickou obsesí – průhledné plasty umožňující důslednou izolaci i snadnou očistu. V rámci jeho tvůrčí interpretace se ale tyto objekty stávají především dialogem mezi umělostí a organičností, tedy něčím, co je často spojeno i s pozicí lidského těla v „hygienickém“ prostředí. Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová ve svých dílech reflektují napětí mezi symbolickou mocí objektů a jejich diverzí prostřednictvím chemických a biologických procesů. Vztah znaku a formy je zde konfrontován s neodvratnou organičností a tělesností, která nás pronásleduje po celý náš život s naším tělem. András Cséfalvay ve svém videu naopak k divákovi přistupuje především prostřednictvím svého spekulativního ohledávání kořenů dnešního vědeckými paradigmaty definovaného pohledu na svět. Vtahuje diváka do hry se zpochybněním jednoznačnosti předpokládaných faktů směrem k dialektické konfrontaci.

Komentované prohlídky

čtvrtek 20. 6. v 10:30 a 17:00 s Viktorem Čechem,

čtvrtek 22. 8. v 10:30 a 17:00 s Lenkou Sýkorovou,

neděle 25. 8. v 15:00 s Lenkou Sýkorovou.

Výstava je otevřena do 1. 9. denně kromě pondělí od 10:00 do 17:00 hodin, ve čtvrtek do 19:00 hodin.