České
České umenie 1938-1989
| Tlačiť |

Publikace

Image
 Jiří Ševčík / Pavlína Morganová / Dagmar Dušková
České umění 1938-1989
programy / kritické texty / dokumenty
(vydává nakladatelství ACADEMIA ve spolupráci s AVU) Praha 2001
Antologie obsahuje základní programové a teoretické texty, které se týkají nejdůležitějších výtvarných proudů, tvůrčích skupin, významných výstav a dalších událostí českého umění let 1938-1989, doplněné řadou oficiálních kulturně-politických dokumentů, projevů a textů k domácím historickým událostem v období plném zásadních vývojových zlomů. Každá z pěti chronologicky sestavených kapitol je uvedena krátkým kritickým textem editorů shrnujícím dané období v historickém kontextu. Součástí antologie je výběrová chronologie kulturních, politických a uměleckých událostí let 1938-1989. Kniha je užitečnou příručkou nejen pro historiky a teoretiky umění, výtvarné umělce, ale i pro ostatní zájemce o české poválečné umění. Vyšla díky podpoře grantu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a Ministerstva Kultury ČR. Knihu České umění 1938-1989 je stále možno zakoupit za 295,- Kč ve všech knihkupectvích Academia.

Anotace k výběru textů

Původním záměrem grantového projektu bylo sestavit přísně výběrovou antologii zásadních programových textů českého umění po druhé světové válce. Během přípravy antologie se však ukázalo, že v českém poválečném umění existuje jen velmi málo ryze programových textů a že by řada důležitých dobových proudů nebyla vůbec zastoupena. Do antologie byly nakonec zařazeny nejen programové, ale i kritické texty a eseje, které jsou doplněny důležitými dobovými politicko-historickými dokumenty, dotvářejícími celkový kontext let 1938-1989.
Pro přehlednost je antologie rozdělena do pěti kapitol, jejichž periodizace respektuje historické a kulturní přelomy v naší společnosti. Každá perioda je uvedena krátkým textem editorů:

- První perioda "1938 - 1947" zahrnuje válečné období, které je důležitým východiskem celé poválečné doby, a krátké liberální období po skončení druhé světové války (str.13-102).
- Druhá perioda "1948 - 1956" je ohraničeno únorovým převratem, XX. sjezdem KSSS a reorganizací SČSVU, v rámci které bylo umožněno zakládat tvůrčí skupiny (str.103-186).
- Třetí perioda "1957 - 1963" zahrnuje období postupného uvolňování v české politice i kultuře (str.187-244).
- Čtvrtá perioda "1964 - 1969" ohraničuje nedlouhé období svobodného rozvoje české kultury. Předělem je rok 1964, v němž bylo zvoleno nové vedení SČSVU a česká společnost nastoupila cestu všeobecné liberalizace (str.245-334).
- Pátá perioda "1970 - 1989" zahrnuje normalizační období a končí přelomovým rokem 1989 (str.335-420).

Vzhledem k tomu, že se do užšího výběru dostalo více než pět set textů a do samotné antologie jich bylo vybráno necelých sto dvacet, bylo nutné přistoupit k jejich editaci. Z rozsáhlejších textů byly přetištěny pouze ukázky. Každý text je uveden krátkou anotací, jejíž součástí je i bibliografický údaj, kde je možné text v původní podobě najít.

Kompletní obsah antologie

Poděkování
Ediční poznámka

Úvod

1938-1947
Karel Teige Surrealistické stanovisko 1938
Karel Teige Štyrský a Toyen
Rozpuštění surrealistické skupiny
Karel Teige K případu Vítězslava Nezvala a surrealistické většiny
Vítězslav Nezval Nezval o likvidaci skupiny surrealistů
Vítězslav Nezval Řeč ke studenstvu o roztržce se surrealistickou skupinou
Věrni zůstaneme!
Kamil Bednář Slovo k mladým
Pavel Kropáček Sedm v říjnu
Jindřich Chalupecký Svět v němž žijeme
Jiří Kotalík Gross, Hák, Hudeček, Kotík, Lhoták, Smetana, Zívr
Jan Grossman Válečná generace
Skupina Ra
Zdeněk Nejedlý Za lidovou a národní kulturu
Karel Teige Entartete Kunst
Jindřich Chalupecký Konec moderní doby
Jindřich Chalupecký Kultura a politika
Vincenc Kramář Kulturně-politický program KSČ a výtvarné umění
Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!
Ideologický program Dohody českých výtvarných umělců-realistů
Výstava Obrazy národních umělců SSSR
Miloslav Chlupáč Sovětská výstava
Alexandr Zamoškin Výstava sovětského malířství v Praze
Otevřený dopis posluchačů Vysoké uměleckoprůmyslové školy Moskevské Pravdě
Emil Filla k ruské výstavě / Dvojí výtvarné snažení
Zdravstvujtě
1947-1956
Vladimír Boudník Manifest explosionalismu č. 2
Vladimír Boudník Explosionalismus
Zbyněk Sekal Doslov aneb Abdikace
Jiří Kolář Roky v dnech
Provolání k výtvarníkům
Zdeněk Nejedlý O realismu pravém a nepravém
Sjezd národní kultury
Ladislav Štoll Skutečnosti tváří v tvář
Václav Kopecký Každý kout vlasti zkultivujeme
Václav Kopecký Marxisticko-leninská výchova
Vladimír Šolta K některým otázkám socialistického realismu ve výtvarném umění
Josef Císařovský, Jaromír Neumann K otázce t. zv. moderního umění
Karel Teige Realismus
"Soud" s Emilem Fillou
František Dvořák Úvodní slovo k Výstavě jedenácti
Zakládání tvůrčích skupin
Hlas mladých
Hlavní referát přípravného výboru SČSVU
Stanovy SČSVU
Založení tvůrčí skupiny Máj

1957-1963
Emil Utitz Pět meditací k problematice realismu
Výstava Zakladatelé moderního českého umění
Miroslav Lamač Zakladatelé moderního českého umění
Jiří Brhlík Zakladatelé moderního českého umění
Václav Formánek K výstavě Zakladatelů v Praze
Luděk Novák Moderní realismus
Jan Kotík, Josef Istler, Mikuláš Medek Z československého výtvarnictví
František Dvořák Tvůrčí skupina Máj 57
Josef Brukner Krotká generace
Arsén Pohribný Trasa 54
Ustavující prohlášení tvůrčí skupiny SČSVU "Říjen"
Konfrontace brněnských tvůrčích skupin
Petr Spielmann Brno
Jan Maria Najmr M Brno
Václav Zykmund Parabola
Igor Zhoř Profil
Jaromír Zemina UB 12
Josef Císařovský Výstava Umění mladých výtvarníků Československa 1958
XI. sjezd KSČ a problémy našeho umění
Provolání ke Sjezdu socialistické kultury
Jiří Hendrych Projev na sjezdu SČSVU 1960
František Šmejkal Nefigurativní umění v Československu
Mikuláš Medek Text z katalogu výstavy v Teplicích 1963

1964-1968
Usnesení sjezdu SČSVU
František Šmejkal Výstava D
František Šmejkal, Věra Linhartová Imaginativní malířství
Jan Kříž Šmidrové
Stanislav Dvorský, Vratislav Effenberger, Petr Král Vědomí krize a krize vědomí
Bohumír Mráz Posurrealistický okruh pražské umělecké školy
Květoslav Chvatík Smysl moderního umění
Jan Kotík Pohled zpátky
Jiří Kolář Snad nic, snad něco
Václav Boštík O sobě a o umění
Skupina Aktuální umění a Aktual
Manifest aktuálního umění
Milan Knížák Proč právě tak
Aktual - žít jinak
Jiří Padrta Konstruktivní tendence
Arsén Pohribný Klub konkrétistů a hosté
Jiří Padrta Nová citlivost
Pražští kinetisté debutují
Luděk Novák K estetice nové figurace
Eva Petrová Nová figurace
Jiří Padrta K situaci
Prohlášení SČSVU
Dva tisíce slov

1969-1989
Stanovisko umělců a kulturních pracovníků
Z jednání Přípravného výboru SČVU a Návrh stanov SČVU
Ivan M. Jirous Zpráva o činnosti Křižovnické školy
Josef Kroutvor Manifest české grotesky
Jiří Valoch Umění v sedmdesátých letech
Petr Rezek Setkání s akčními umělci
František Šmejkal Návraty k přírodě
Prohlášení Charty 77
Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru
Ivan M. Jirous Zpráva o třetím českém hudebním obrození
Václav Havel Šest poznámek o kultuře
Jindřich Chalupecký Umění a transcendence
Netvořice 1981
Josef Hlaváček Netvořice '81
Jiří Šetlík Ke generačnímu povědomí
Dušan Konečný Naše umění slouží zájmům lidu a socialismu
Jana Ševčíková, Jiří Ševčík Umění 80. Let
Jiří David Totální distance v období sociální vybledlosti
Založení skupin Tvrdohlaví, Volné seskupení 12/15 Pozdě, ale přece a Nová skupina
Vítězslav Konrád Zpráva o založení umělecké skupiny "Tvrdohlaví"
Na vědomí SČVU - Volné seskupení 12/15
Josef Hlaváček, Jiří Šetlík, Jaromír Zemina Co je Nová skupina?
Vladimír Kokolia Diskusní příspěvek na Aktivu výtvarníků jihomoravského kraje v Brně
Dopis zaslaný delegátům IV. sjezdu SČVU
Několik vět
Provolání výtvarných umělců k vládě ČSSR, ÚV KSČ, sdělovacím prostředkům a spoluobčanům

Chronologie
Medailony
Rejstřík

Úvodní text editorů

Dějiny umění nejsou tvořeny jen uměleckými díly, životy umělců a proměnami stylů. Jejich legitimní součástí jsou i procesy myšlení o umění, které mohou být vnímány jako dějiny interpretací a nabývat podoby různých programových nebo politických ideologií. Zahrnují metody umělecké tvorby, dobové normy a požadavky na umění, často jsou psané jazykem vládnoucí moci a jejích institucí. Autoři - umělci, teoretikové i politici - v nich přesvědčují o novém uspořádání společnosti, o nových modelech myšlení a vnímání. Determinující okolnosti je často nutily skrývat původní důvody jejich vzniku a celá řada textů zůstala dlouhou dobu nepublikovaná. Postavíme-li vedle sebe texty s obecnější platností, v nichž se přemýšlení o umění ukládalo, zjistíme velký rozsah jejich žánrů, myšlenkových poloh, autorských typů a funkcí. Jsou to texty formulující programově poetiky umění či jejich obrany, texty interpretující tradice a zobecňující teorie; texty, v nichž se přesvědčení stalo ideologií a politickým argumentem, nebo texty nabízející sociální modely, které mají být analogiemi nového uspořádání společnosti a směřují přímo ke změně životní praxe. Od doby konceptuálních tendencí, které se rychle globalizovaly a pronikly do všech oborů umění, se dokonce sama reflexe může stát uměním.

Programové a teoretické texty ovšem nemohou nahradit dějiny umění, spíše nabízejí jejich paralelu jako příběhy, jimiž společnost žije. Skutečná tvorba umělců je s nimi často v rozporu a dokonce se obrací proti teroru jejich teoretických pravd. Paroduje jejich fikce ve zničující hře a bere patos programům, činícím si nárok na absolutní platnost. Pokud je budeme pozorně sledovat, uvidíme však, že mnoho z nich mělo emancipační funkci a jejich pravdivost byla jen cestou, na níž podléhaly zdravému sebezničujícímu a kritickému procesu, zatímco jiné absolutizovaly morálku, tradice a byly převzaty oficiální ideologií. Texty o umění nerozhodovaly o tom, jaké umění je, ale zaznamenávaly změnu postojů a hodnot. Jsou dokladem toho, čím se umění ve své době definovalo a legitimovalo - tradicí, národem, existenciální zkušeností, přestavbou skutečnosti, životní praxí nebo samo sebou.

Myšlení o umění má svou dynamiku a je také dějinami příběhů, s nimiž společnost jde do budoucnosti. Po válce úvahy o umění ovládla skepse z neuskutečněných avantgardních utopií, nedůvěra k zneužitelnému jazyku umění a vědomí jeho bezmocnosti vůči válečné katastrofě. Nejdiskutovanějšími pojmy se stala "modernost" a "autentická zkušenost", stojící v opozici k oficiálnímu režimu. Ve jménu jednoho měly být obnoveny hodnoty evropské kultury, ve jménu druhého měly být manifestovány hodnoty autentické existence pod tlakem moci. Umění se v obou případech chtělo emancipovat - oddělit se od životní praxe v režimu a postavit se mimo politickou služebnost. Současně si vypracovalo podvratné a obranné strategie, kde násilí všech ideologií zanikalo v absurdní hře. Emancipační snahy však v totálně uzavřeném prostředí podléhaly iluzi lokální a národní originality a morální nadřazenosti. Skutečným napojením na univerzálnější západní kulturu byla až 60. léta s jejich neoavantgardním hnutím a obnovenou kritičností. Napětí v modelech myšlení a vnímání mělo pozitivní, téměř terapeutickou funkci, protože umožňovalo pochopit hodnotu diskontinuity, vystoupení z uzavřené situace a její předefinování. Krátce nato se však v 70. letech opět aktualizovaly obranné reakce, regrese k původnímu modelu a ideálnímu stavu. Umělecké programy našly znovu smysl pro patos a nejvyšší morální nároky. Umění se stalo náhradou ztraceného vztahu se společností a vrátilo se ke starším problémům, řešeným už v 50. letech. Některé neoficiální události a akce se snažily překonat izolaci a udržet kontakt s aktuálním světovým uměním. Přitom se však smísily a zneutralizovaly protichůdné póly: univerzální hodnoty moderny a pečlivě střežená autentická zkušenost z prostředí, kde chybí pluralita veřejného prostoru. Současně byl v této době vysloven absolutní soud nad komercí západního systému i mocenskou byrokracií socialismu. Na otázku, co je podstatou uměleckého díla, se odpovídá pojmem "transcendence". Tento model, přijatý velkou částí neoficiální kultury za východisko, ulehčuje situaci a řeší dilema tím, že zachovává autenticitu zkušenosti i naději na její překonání. Stal se také jedním z důvodů pro sestoupení do neoficiality nebo undergroundu.

Postmoderní obrat na přelomu 70. a 80. let, nejprve v architektuře, později ve výtvarném umění, odmítl morální programy alternativní kultury i dobrý vkus a kánon moderního umění. Historismus se brzy ukázal jako nostalgický únik a mylné chápání postmoderny domácí scénou. Rozbití obrazu do fragmentů, narážek a citací však přineslo úplně odlišné pojetí programů a teorií. Jsou konečně pochopeny jako jazykové hry a příběhy, které nemohou nabídnout definitivní řešení. Řečeno s J. F. Lyotardem, otázka už nemohla být pokládána: "Věřím v to nebo ne?", ale "Co si s tím mám počít?" Programy, manifesty a teoretické texty z této perspektivy budeme sice nadále chápat jako doklady zápasu o smysl a charakter umění, ale s plným vědomím, že máme možnost jejich definice relativizovat, reinterpretovat, demytizovat a hlavně se z nich dozvědět, co jsme dosud vědět odmítali. Žádné určení umění nemá výsadní platnost, jakou měly starší avantgardní příběhy. Můžeme dnes nanejvýš odhalit sporné případy, ale těžko je budeme opravovat a přeměňovat na správné. Stejně pochybné by bylo, kdyby se pluralitní pojetí zvrhlo v návrat do předhistorické doby a kdyby se znovu absolutizovaly naše zbytkové, nevyřešené problémy, nacionalismy, historismy a mýty, čekající stále na oživení.

Doprovodná chronologie českého umění 1938-1989

Součástí antologie je i výběrová chronologie českého umění 1938 - 1989, která by čtenáři měla usnadnit orientaci v historických a kulturních událostech oficiální i tzv. neoficiální scény. Opěrnými body celé chronologie jsou nejdůležitější politicko-historické mezníky českých dějin poválečného období spolu s některými mezinárodními událostmi, které bezprostředně ovlivňovaly domácí vývoj.

Image
Vzhledem k širokému záběru chronologie bylo možné zařadit jen nejvýznamnější výstavy, především kolektivní, výjimku tvoří některé retrospektivy jednotlivců.

Mapa/plakát - schéma umělecký směrů české poválečné doby

K antologii byl vydán doprovodný plakát schematicky ukazující umělecké směry, které se na pozadí českého poválečného umění objevily. Schéma je postaveno na časové ose 1935-1990. Každý umělecký proud je označen barevným pásem různé šířky, podle intenzity, s jakou byl v českém umění zastoupen. Jejich uspořádání není na ploše zcela náhodné, ale snaží se poukázat na určité vztahy existující mezi jednotlivými směry.

Image
Mapa je doplněna úplným seznamem všech v antologii publikovaných textů s barevnou ikonkou, která čtenáři přiřazuje daný text k určitému uměleckému programu a výtvarnému proudu. Některé texty stojí mimo jakékoli přesné určení, a proto u nich barevná ikonka chybí. Mají buď obecnější platnost, nebo jsou pouze kulturně či politicko-historickým dokumentem doby.

Recenze a kritika k vydání antologie

Zde publikujeme vybrané recenze k vydání antologie České umění 1938-1989:
Reakce na tuto recenzi:


Fotografie ze křtu knihy v Universal NoD, 19.12.2001:

Image
Image
Image
Image
Image
Image